Témata - Vypravěčka

Je těžké vybrat hlavní téma, protože těch, na která autorka klade důraz, je v knize několik. Také přidává řadu motivů, které se stále opakují a umožňují nám dát si oddechový čas či lépe pochopit děj, který bude následovat.

Nedůvěra

Nikdo zpočátku nechce věřit, že Josef Weber je opravdu nacista. Lidé vůbec málo věří něčemu, co předem neočekávají. Je těžké kohokoli o této skutečnosti přesvědčit. Ani Sage zpočátku nechce uvěřit. Možná to souvisí s tím, že nacisty máme spojeny se samými špatnými vlastnostmi. Jenomže oni to často nebyli morálně zlí či zkažení lidé, jak dokládají jejich rodiny, rodinné vztahy či vztah ke zvířatům.

Svědomí

Svědomí mají všichni (až na choré). Mají ho oběti i nacisté, Josef/Franz potřebuje, aby mu bylo odpuštěno. Jakoby Franz vinil sám sebe za to, co se v Německu stalo.

Když jednou uděláte něco špatného, jste už pořád špatný?

Na to se ptá Sage Lea.

Odpuštění

Josef potřebuje, aby mu někdo odpustil. Jak odpustit? Odpustit může jen ten, kdo je poškozený, ale ten je mrtvý, nelze tedy odpustit. Když Sage namítá, že odpuštění nevrátí život všem těm mrtvým, odpoví Josef: "Ne, ale znamená to, že alespoň jeden člověk na světě ví, jak moc bych si přál, aby se to nikdy nestalo."
Mary radí Sage, že neodpouštíme druhým kvůli nim, ale kvůli sobě, aby se nám zlost a nenávist neusadila v duši a nezničila nás.
Když Sage zabije Franze, je zdrcená. Zabila nevinného člověka, pak posoudí jeho spoluúčast na zločinech a shodne se, že zabila nesprávného člověka. A je jí to líto, vnímá tuto lítost jako odpuštění, především pro sebe.

Vina - tresty pro nacisty

Jak velká je vina stará více než 70 let? Je třeba stále mluvit o holocaustu? Proč? Dávají tresty pro nacisty i po tolika letech smysl? Jak nacistu usvědčit? Lidé si mohou projektovat něco, co sami nikdy nezažili.

Je zřejmé, že (Rainer) nemá smysl pro to, co je správné a co je špatné. Kdyby ho měl, odmítl by rozkazy vyžadující vraždit. A kdyby spáchal vraždu, nikdy potom už by nemohl mít svědomí, protože by to bylo podezřelé - něco jako najít boha na smrtelné posteli v nemocnici. K čemu je dobré, že byl posledních sedmdesát let téměř svatý? To ty lidi, které zabil nepřivede zpátky k životu. Dobře to ví, jinak by se neobtěžoval s tou žádostí o odpuštění. Má pocit, jako by na něm ulpívala nějaká skvrna.

Leo se nakloní kupředu. Víte, v judaismu jsou dva přečiny, které nelze odpustit. První je vražda, protože člověk musí jít k poškozenému a požádat ho o odpuštění, jenomže to nejde, pokud je oběť dva metry pod zemí. A druhým neodpustitelným činem je zničit někomu pověst. Stejně jako mrtví nemohou odpustit vraždu, dobrou pověst nelze požadovat zpátky. Během holocaustu židy zabíjeli a zničili jim pověst. Takže bez ohledu na to, jak moc Josef svých činů lituje, vlastně bojuje na dvou frontách.

Tak proč to zkouší? zeptám se. Proč dělá dvacet let dobré skutky a pracuje pro místo, v němž žije?

To je jednoduché, míní Leo. Pocit viny.

Jenomže když se člověk cítí provinile, znamená to, že má svědomí, namítnu. A vy jste právě vysvětlil, že to je v Josefově případě nemožné.
(str. 419)

Pocit viny také způsobí, že se Sage vzdá Adama, i když ještě neví, že miluje Lea. Adam jí nabídne svatbu i rozvod se svojí ženou, ale Sage nechce. Nemůže být šťastná s vědomím, že její štěstí způsobilo někomu jinému bolest.

Sage obviňuje sama sebe, že zabila při havárii svou matku. Ta jí v nemocnici před smrtí odpustila, ale Sage to vnímá jako potvrzení toho, že jí matka ze své smrti viní.

Proč tedy soudit nacistu po tolika letech? Na to odpovídá Leo na str. 498: Pokud Reinera Hartmanna deportují nebo dokonce vydají ke stíhání, objeví se to ve zprávách. Všichni to uslyší - nejen v naší zemi, ale po celém světě. Byl bych rád, kdyby si třeba nějaký člověk, který se chystá udělat něco strašného - třeba voják, který dostal rozkaz spáchat zločin proti lidskosti -, vzpomněl na zprávu o nacistovi, kterého chytili, i když mu bylo pětadevadesát. Třeba si v tu chvíli uvědomí, že pokud ten rozkaz splní, vláda Spojených států, nebo nějaká jiná, po něm půjde po zbytek jeho života bez ohledu na to, jak daleko uteče. A možná si pomyslí: Už navždycky se budu neustále ohlížet přes rameno jako Reiner Hartmann. Takže místo toho, aby udělal, co se po něm chce, odmítne.

Záleží na tom, že si Josef přeje, aby to neudělal?

Leo se na mě podívá: Důležité je, zdůrazní, že to udělal.*
*

Kolektivní vina

Minka si dobře všimla, že polští křesťané neměli židy rádi. Viděla také, že jsou i dobří Němci, například pan Fassbinder, který zaměstnával schválně děti a matky, a tím je chránil. Minka kolektivní vinu odmítá, v Osvětimi se hned ve stříhárně vlasů setkala s vězenkyní, která chtěla úplatek, aby ji ostříhala slušivě a ne dohola. A to nebyla Němka. Franz je určitě na té špatné straně, ale jí zachránil život. Nejvíc ji zasáhne, když zbitá leží ve vězení, a myslí jen na to, jak jsou Němci špatní, uvědomuje si, že je v tu chvíli viní všechny a že není schopná rozlišit ty dobré od těch, kteří ubližují.

Naděje

Židé pořád v něco věřili - že to nemůže být horší, že je odvezou na práci, že je nemohou zabíjet, když je potřebují v průmyslu, s sebou do transportu si i v létě brali kabáty - to je naděje, že se dožijí zimy, že bude nějaká budoucnost.

Sny

Otec ve vlaku do Osvětimi mluví o tom, co všechno jim Němci vzali, ale sny, sny o tom, že to jednou bude dobré, ty mu vzít nemůže nikdo.

Pomoc

I přes hrůzy se vždy našel někdo, kdo se odvážil pomoci. Joska ze školy, který Mince sehnal křesťanské doklady, pan Fassbinder z šicí dílny, kdosi tajně varoval lidi ve vlaku, aby utekli při transportu do Osvětimi. Nakonec i Franz několikrát Mince zachránil život.

Trauma

Jak převyprávět své zážitky, jak je předat, když není zkušenost. Copak by si někdo dovedl aspoň představit to, co by Minka o sobě vyprávěla? Jak asi. Minku pobyt v koncentračním táboře poznamenal na celý zbytek života. Dlouho například nemohla spát v posteli, dlouho potřebovala spát na zemi. Až na samý konec života nenašla odvahu vyprávět svůj příběh, aby neublížila své rodině. To je projev posttraumatické poruchy:

Nikdo, kdo prožil takové trauma, nedokáže některé pocity prostě vypnout, a nechat tím ostatní nezasažené. Navenek vypadají ti, co takové hrůzy přežili, naprosto v pořádku, ale přesto mohou být emocionálně úplně prázdní. A právě kvůli tomu nemají jednoduché vztahy s dětmi nebo partnery - nebo se vědomě rozhodnou hluboké vztahy nevytvářet, aby nemohli zklamat ty, které milují. Bojí se, že na ně přenesou své noční můry, nebo že se příliš připoutají a zase někoho ztratí. Výsledkem potom je, že jejich děti vyrostou a podobný model uplatňují ve vlastních rodinách.
(str. 411)

Lež

O čem všem člověk dokáže přesvědčit sám sebe, když přistoupí na lež. Sage si namlouvá, že je ošklivá kvůli jizvě. Nacisté si namlouvali, že jen plnili své povinnosti. Každá generace si myslí, že změní svět k lepšímu, i ta Reinerova.

Paměť, vzpomínky

Vzpomínky, které pronásledují vrahy i oběti. Ani Josef, ani Minka nezapomněli na žádný z dnů, které prožili. Na žádného mrtvého.

Strach

nejen Židé, ale i Němci se báli, nedůvěřovali si, báli se jeden druhého, ani bratři Franz a Reiner si nevěřili a báli se jeden druhého.

Manipulace

Nejen manipulace s vězni v táboře či ghettu, zatajování či překrucování informací, aby bylo snazší je zabít, ale také Josef manipuluje Sage, aby získal, co chce, a nakonec ji k vraždě zmanipuluje.

proces vyhlazování

Je tu popsán celý proces vyhlazování tak, jak byl zachycen i mnoha dalšími autory - nejprve zbavení důstojnosti, práce, majetku, shromáždění v ghettu, těžká práce, hlad, pak koncentrační tábor a smrt.